Automatické spoření: trvalý příkaz a zaokrouhlování plateb

Proč automatizace spoření funguje lépe než dobrá vůle

Spoléhat na to, že si člověk každý měsíc sám aktivně odloží peníze, je nespolehlivé – vždy se najde důvod, proč to tentokrát přeskočit. Automatické spoření tento problém řeší tak, že se peníze odvádí bez ohledu na to, jak se člověk v danou chvíli rozhoduje. Rozhodnutí se udělá jen jednou při nastavení trvalého příkazu, a dál se opakuje automaticky.

Výzkumy v oblasti behaviorální ekonomie opakovaně potvrzují, že lidé spoří výrazně víc, když je proces automatický, než když závisí na opakovaném aktivním rozhodování. Stejný princip stojí i za tím, proč má smysl řešit spoření hned po výplatě, ne na konci měsíce – peníze, které v rozpočtu „zbydou“, mají tendenci se rozpustit do drobných výdajů, i když si to člověk sám nepřipouští.

Automatizace navíc odstraňuje i další problém – rozhodování podle nálady. Ve chvíli, kdy je potřeba peníze poslat, se člověk často rozhoduje impulzivně podle toho, jak se právě cítí, ne podle dlouhodobého plánu. Automatický převod tuto rozhodovací chvíli úplně vynechává, a proto vede k vyšší disciplíně bez nutnosti vynakládat na ni vůli každý měsíc znovu.

Jak nastavit trvalý příkaz na spoření

Nejjednodušší forma automatického spoření je trvalý příkaz z běžného účtu na spořicí účet, nastavený na den, kdy přijde výplata, nebo o den dva později. Peníze tak odejdou dřív, než je stihnete utratit na běžné výdaje.

Kroky k nastavení

• Spočítat si reálně dostupnou částku po odečtení fixních výdajů, ne jen odhadem
• Nastavit datum trvalého příkazu na den výplaty nebo těsně po něm
• Zvolit cílový spořicí účet, ideálně u jiné banky, než kde je běžný účet – snižuje to pokušení peníze hned přesunout zpět
• Jednou za čtvrt roku nebo rok zkontrolovat, jestli částka stále odpovídá možnostem rozpočtu

Kdo si nastavením trvalého příkazu není jistý, může vycházet z pravidla, jak si rozdělit výplatu na jednotlivé kategorie – více v článku o pravidlu 50/30/20.

Jak funguje zaokrouhlování plateb

Řada bank dnes nabízí funkci, která automaticky zaokrouhlí platbu kartou nahoru na nejbližší desítku nebo stovku korun a rozdíl převede na spořicí účet nebo do investice. Když zaplatíte v obchodě 187 Kč, zaokrouhlí se platba na 200 Kč a 13 Kč jde automaticky ušetřit.

Jednotlivé částky jsou malé, ale při běžném počtu plateb kartou za měsíc se sečtou na stovky až nízké tisíce korun ročně bez toho, aby to člověk aktivně vnímal jako spoření. Tento nástroj funguje nejlépe jako doplněk k trvalému příkazu, ne jako jeho náhrada – sám o sobě k větším cílům, jako je první milion, nepovede.

Výhoda zaokrouhlování je psychologická – peníze ušetříte bez toho, abyste je aktivně museli plánovat, a proto je snáz udržíte v čase, aniž byste to vnímali jako oběť. Nevýhodou je, že výsledná částka závisí na tom, jak často platíte kartou, a v měsících s menším počtem plateb (třeba když víc platíte hotově) se sníží i naspořená částka, aniž byste to museli nijak řešit.

Kam automaticky spořené peníze směrovat

Kam automatizovaně odváděné peníze poslat, závisí na tom, na co spoříte. Peníze na rezervu a krátkodobé cíle patří na spořicí účet s okamžitou dostupností. Peníze určené na víc let dopředu je možné směrovat i do pravidelné investice, například formou automatického měsíčního nákupu ETF fondu – více v článku o pravidelném investování.

Automatizace se dobře kombinuje i s státními dluhopisy pro občany, kde ale nákup obvykle probíhá v konkrétních upisovacích obdobích, ne formou trvalého měsíčního příkazu – automatizovat lze spíš odkládání peněz na budoucí nákup.

Praktický přístup je mít víc oddělených spořicích cílů, každý s vlastním trvalým příkazem a případně vlastním spořicím účtem – zvlášť rezerva, zvlášť konkrétní krátkodobý cíl jako dovolená, zvlášť dlouhodobé investování. Takové rozdělení pomáhá udržet přehled, kolik peněz je na co určeno, a snižuje riziko, že se z rezervy nevědomky vyčerpají peníze plánované na jiný účel.

Co dělat, když automatické spoření nesedí do rozpočtu

Když se ukáže, že nastavená částka je v konkrétním měsíci problém, není nejlepším řešením trvalý příkaz úplně zrušit. Lepší je částku dočasně snížit, ale ponechat spoření aktivní – přerušení celého mechanismu vede častěji k tomu, že se už nikdy znovu nezapne. Pravidelná kontrola rodinného rozpočtu pak pomáhá odhalit, kde jinde ušetřit, aby se dala částka opět zvýšit – inspiraci nabízí článek jak sestavit rodinný rozpočet.

Pomáhá si nastavenou částku spoření vždy zaokrouhlit spíš dolů, než na hranici toho, co si teoreticky můžete dovolit. Trvalý příkaz, který přežije i horší měsíc s neplánovaným výdajem, je z dlouhodobého hlediska užitečnější než vyšší částka, kterou po dvou měsících zrušíte úplně. Jakmile se ukáže, že rozpočet částku bez problémů unese i po několik měsíců v řadě, je naopak vhodná chvíle příkaz navýšit – třeba po zvýšení mzdy nebo splacení jiného závazku, kdy se v rozpočtu uvolní místo.

Časté otázky

Článek je obecná informace, ne finanční, daňové ani právní poradenství. Částky a sazby se mění — před rozhodnutím si je ověř u uvedeného zdroje.